Něco vám povím. Kdybych se mohla vrátit zpátky do doby, kdy jsem si vybírala střední školu, asi bych se dneska rozhodla jinak. O prázdninách na mě totiž dolehla celkem depka z toho, že jsem si vybrala úplně špatně, a vleče se to se mnou už nekonečný týden. Což je teda pro mě dost podivná situace, protože moje depkaření většinou netrvá déle, než několik hodin.
Život je jako bláto. Taky se v něm dá plácat. Aneb i to je jedno ze životních mouder jedné strašilky.
čtvrtek 28. července 2016
pátek 8. července 2016
Někdy mám chuť praštit se do hlavy.
Vážně.
Nevím, jestli na mě doléhá melancholie z toho, že jsou prázdniny a já jsem zavřená doma, nebo co. Udělala jsem věc, kterou jsem fakt dělat neměla, a to prostě z nudy, nebo proto, že mi ještě nebylo osmnáct a jsem nevyzrálý dítě. To je možná i ten důvod, proč jsou teď věci tak, jak jsou.
Nevím, jestli na mě doléhá melancholie z toho, že jsou prázdniny a já jsem zavřená doma, nebo co. Udělala jsem věc, kterou jsem fakt dělat neměla, a to prostě z nudy, nebo proto, že mi ještě nebylo osmnáct a jsem nevyzrálý dítě. To je možná i ten důvod, proč jsou teď věci tak, jak jsou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)